Leidenfrostův jev zná nejspíš každý. Když chrstneme vodu na rozpálená kamna nebo pánev, kuličky vody začnou zběsile rejdit. Na vodorovném povrchu, který má vyšší teplotu, než je bod varu kapaliny, se spodní části kapky intenzivně odpařuje. Nadlehčené kapičky zaujmou kulový tvar a začnou se pohybovat, protože vrstva páry je odděluje od podložky. Schematické znázornění vidíme na obrázku. Leidenfrostův jev pro kapku acetonu CH₃COCH₃ na povrchu vody o teplotě 70 ^oC vidíme na videu (Stoffel D. Janssens). Izolace vrstvou odpařeného acetonu od vodní hladiny je dosti účinná, přestože jde o neomezeně mísitelné kapaliny.

Bez přítomnosti silné pozemské gravitace na Mezinárodní vesmírné stanici pozorovali kosmonauti podivné chování kapaliny. Při studiu odpařování a kapalnění kondenzoval pentan C₅H₁₂ v místech, kde byla teplota o 160 K vyšší než je jeho bod varu (308 K). Způsobuje to slabé gravitační působení blízké hmoty stanice (tzv.mikrogravitace) v kombinaci s toky vyvolanými gradienty povrchového napětí.

7.5.2018: Při Leidenfrostově jevu zjevně nemohou kapky rejdit věčně. Malé se tiše odpaří. Jak vidíme na videu, větší kapky se s prasknutím rozprsknou.